close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3. kapitola... Spoutáni...

21. září 2010 v 15:11 | Sunny |  Spoutáni
Tentokrát je to poněkud kratší, ale ke konci zajímavější  kapitola. Přeji příjemné čtení.

Když jsem přišla k sobě do pokoje, nakoukla jsem do skříně a vůbec jsem se nemohla rozhodnout, co si vezmu na sebe. Nejprve jsem vyndala nějaké sportovní šaty. "Ne, šaty ne." ozvalo se za mnou.Okamžitě jsem se otočila, nečekala jsem, že by někdo mohl přijít.. Byl to Adrian. "Jak jsi se sem dostal ?!" překvapeně jsem se zeptala. "Těžké to nebylo, to není nikdy, když zrovna nekorzuje Belikov." odfrknul si. Zandala jsem šaty zpět do skříně a vyndala světle modrou mikinu s kapucí, roztrhané jeany a čistě bílé tričko. "Hmm. A kam že to vůbec jdeš?" dotázal se Adrian a posadil se na postel. "Dejme tomu, že do lesa." vymluvila jsem se, ale potřebovala jsem, aby mi Adrian pomohl s výběrem oblečení.
"Doporučuji to, co jsi si právě vyndala." ukázal na to, co jsem držela v ruce a podal mi nějakou malou krabičku. "Co to je ?" zněla moje otázka. "Parfém, levandulový.." řekl vábně. "Adriane, vždyť v Idahu jsi mi jich poslal celou bednu. Tehdy jsem ti je poslala zpátky." připomněla jsem mu. "Ne všechny, Rose. Pamatuješ na ten s vůní rybízu ?" zamrkal na mě. Nechtěla jsem o tom teď mluvit, potřebovala jsem už jít. "Adriane, promiň, ale musím jít. Díky za pomoc. Ahoj." mávla jsem mu a vyprovodila ho. Pak jsem se oblékla, nalíčila a spěchala jsem za Dimitrijem.
Už tam stál. Vypadal jako Bůh. To ostatně je. "Ahoj Rozo." řekl a na uvítanou mě políbil. To se budeme pořád líbat ? Ne že by mi to vadilo... "Tak, kam bys chtěla jít?" jednou rukou se rozmáchl kolem sebe. "Já.. Nevím.." stále omámená jeho vůní jsem odpověděla. Nakonec mě ale něco napadlo. "Dimitriji, můžeme jít na to místo, kde byla ta Jeesova parta? Ta Mäňa?" navrhla jsem ostýchavě. "Proč ne ? Ale nevím, proč chceš jít zrovna tam.." Zamyslel se, ale nakonec jsme šli za nižší kampus. Bylo tam pořád to malé jezírko. Téměř okamžitě jsem se posadila na jeho okraj a hrábla konečky prstů do vody. Poté jsem se zaklonila a lehla si do trávy, později si Dimitrij lehl vedle mě. Objal mě a leželi jsme jen tak pod širým nebem...
"Pamatuješ na tu bitvu na Akademii? Jak se z tebe málem stal Strigoj?" Nevím, proč mě napadlo zrovna tohle, ale něco jsem chtěla vědět.
"Nerad na to vzpomínám..Chybělo hrozně málo k tomu, abych tě ztratil." V jeho očích, krásných hnědých očích byl smutek. O to usilovněji mě chytil. "Kam by si šel? Přepokládám, že tady bys nezůstal..." zamyslela jsem se. "To asi ne.. Asi bych se snažil s dostat do Ruska.." Nebyl si tím jistý, šlo to na něm vidět. Ostatně, nemůžete plánovat to, co by jste dělali jako Strigoj..Urychleně jsem změnila téma.. "Kde bydlí tvoje rodina?" zeptala jsem se s nadšením po věc. "V Baje. Baja je poblíž Omsku." Zavzpomínal a viditelně se mu zlepšila nálada. "A ty máš... dvě sestry?" hádala jsem. "Tři, Viktorii, Soňu a Karolínu. Také mám synovce Pavla a neteř Zoju. Nedávno mi Karolína poslala dopis, že už se Zoja narodila. Soňa je taky těhotná." Dimitrij byl plný vzpomínek... Ach, jak ho miluji.... "Vážně? Někdy bych je chtěla poznat.." zadoufala jsem. "Můžu tě tam teď, o jarních prázdninách vzít." Byl to úžasný nápad, hned jsem kývla. "To by bylo super... A taky si říkal, že máš babičku... hmm.. Jehu?" Tohle jsem si vážně jen tipla, ale její jméno tak nějak znělo. "Jevu, Rozo, Jevu." Od srdce se zasmál. Poté mě políbil. Já mu polibek začala oplácet, začali jsme se objímat a úplně jsme se do sebe zapletli.. Když..
"Rose.." vydechl někdo. Nebyl to Dimitrij. Byla to má matka. Rychlostí blesku jsem se od Dimitrije odtáhla a věřte, že nerada. A v mžiku už jsme oba stáli před mou matkou. Ta nebyla schopna slov. Nebyla naštvaná, jen ohromená.. "Janine.." řekl tiše Dimitrij.
"Belikove.. ty chceš říct, že... Rose, ty a...?" vážně jen tak koktala a byla celá vyjevená.
Ale to dlouho netrvalo, asi za deset sekund se probrala. "Belikove ! Vy spolu chodíte!?" zařvala. "Mami... Prosím.." málem jsem začala brečet. Tohle jsem vážně neplánovala. "Mlč!" obořila se na mně a pokračovala v seřvávání Dimitrije.
Tomu taky nebylo zrovna příjemně. "Janine, prosím, nedělej z toho drama..." Nestačil doříct větu a máma už mě za rukáv vztekle táhla pryč. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peyton Peyton | 21. září 2010 v 17:27 | Reagovat

Tak to mě vomije. Rychle další, jinak to nevydržím. Perfektní :)))

2 Ryuu Ryuu | Web | 21. září 2010 v 18:39 | Reagovat

Rychle další! Slavná Janine útočí!

3 Didi Didi | 21. září 2010 v 19:18 | Reagovat

Bude dneska ještě jedna kapča? Že ano? Je to nádhera :-P!!!

4 &-& = Sunny &-& = Sunny | Web | 21. září 2010 v 19:33 | Reagovat

Bude, nějak jí sem přidám :-)

5 &-& = Sunny &-& = Sunny | Web | 21. září 2010 v 19:37 | Reagovat

Resp. Alespoň se pokusím, ségra dělá věci do školy a pak jde máma na PC pracovat...

6 Jill Jill | 21. září 2010 v 19:49 | Reagovat

xD Jehu? Jevu Rozo, Jevu xD a Janine je taky drsná :-D

7 Adria Adria | E-mail | Web | 21. září 2010 v 21:54 | Reagovat

pěkné!!! výbuchů slavné Janine Hathaway jsem v Aj přečetla v povídkách už spoustu takže se těším na českou verzi :D

8 Peyton Peyton | 22. září 2010 v 19:45 | Reagovat

Kdy bude další?

9 &-& = Sunny &-& = Sunny | Web | 22. září 2010 v 19:48 | Reagovat

Asi dneska :-)

10 AEntinkStoth AEntinkStoth | E-mail | Web | 27. září 2018 v 4:00 | Reagovat

Torsion bras de quelqu'un  est comment  robuste  votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment  pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent  perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque  culture  votre  determination  bat, il pompe le sang  par de  vos arteres a la reste  de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-feminin-effet-tapis/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama