Další kapitola, tentokrát s... překvápkem :)
Prosím, ticho! Pusťte si hudbu a čtěte ! :)
Když jsem se dostatečně vynadívala na krásy nádraží a okolních budov, vyrazili jsme najít si nějaký hotel. Chvíli jsme chodili městem, kochali se architekturou a povídali si.
Na chvíli jsme zapomněli na čas a když jsme se zorientovali, tak jsme byli na okraji města. Tenhle zimní výlet je super.
Na kraji města jsme našli malý, lyžařský hotýlek Uyutnaya.
Byl sice malý, ale také byl levný a útulný. S přilehlou sjezdovkou.
K našemu štěstí uměla recepční anglicky. Ale u ostatního personálu jsme to štěstí neměli.
"Dobrý den, prosím vás, kolik tady stojí dvojlůžkový pokoj na týden?" ptal se Dimitrij.
"66,11 dolarů." Recepční nás překvapila. Měla to rovnou přepočítané na dolary.
Dimitrij si z kapsy u kabátu vyndal peněženku a odpočítal peníze. "Tady to je."
Recepční poděkovala a poslala nás do druhého patra, pokoj číslo 26. Když jsme s Dimitrijem stoupali do schodů, oba jsme zarytě mlčeli a hleděli na červený koberec, po kterém jsme šli.
Nakonec jsme došli do druhého patra ke dveřím pokoje 26. Dveře byly nově natřené, nejspíše z ebenového dřeva.
Dimitrij otevřel dveře a my jsme vstoupili do moderního a útulného hotelového pokoje.
"Krása. Tohle jsem nečekala," žasla jsem.
"Tohle je tady běžné. Žádné hotely s oprýskanými zdmi a špinavým kobercem, jako v USA," vysvětlil mi Dimitrij.
"To se divím," řekla jsem, ale pak už jsem se tím nějak nezabývala, protože jsem byla celá pryč z toho pokoje.
Byla tam velká, nástěnná televize, dvojlůžko se sametovým povlečením a velká koupelna.
Vrhla jsem se do těch načechraných peřin. "Nádhera. A ubytování bylo levné!" Byla jsem nadšená. "A kdy půjdeme lyžovat?" zeptala jsem se.
"Dnes ne. Za chvíli se zavírá," odpověděl Dimitrij.
Byla jsem ráda, že jsme najeli na normální den a noc. "A půjdeme alespoň ven?"
"To bychom mohli, tak se oblékni do něčeho teplého a půjdeme do toho malého lesíku za hotelem," napadlo Dimitrije.
Za chvíli už jsme byli venku.
Za hotelem byla nádherně upravená, nyní už zavřená sjezdovka.
Za hotelem byla nádherně upravená, nyní už zavřená sjezdovka.
Dimitrij šel přede mnou. A já jsem dostala šílený nápad. Rozběhla jsem a skočila jsem na něj, on spadnul a oba jsme se skutáleli ze svahu dolů.
"Ááá!"
křičela jsem.
křičela jsem.
Dimitrij se jen smál.
Když jsme se skutáleli, ani jednomu z nás se nechtělo se zvedat.
Usmála jsem se na Dimitrije a vzala jeho obličej do dlaní. Dimitrij si mě k sobě přitáhl a políbil mě.
Už se stmívalo, nad námi byl vidět krásný západ sluce. My jsme se váleli ve sněhu a jako by nám ani nebyla zima.
Jen jsme leželi v objetí a líbali se. Chtěla bych, aby ten polibek nikdy neskončil.
Prostě jsme leželi pod sjezdovkou, v objetí, ve sněhu, v mrazu a při západu slunce.
S pootevřenými rty jsem se od Dimitrije odtáhla a sedla jsem si.
On se také posadil a objal mě jednou rukou kolem ramen. Já jsem si opřela hlavu o jeho rameno a zakoukali jsme se na nádherně oranžovou oblohu.
Ještě chvíli jsme tam takhle seděli a koukali na tu krásu. Pak mě Dimitrij vyzvednul a vzal mě do náručí. Já jsem se ho chytila kolem krku a políbila ho. Pak jsem se od něj odtáhla a nechala se nést.
Za chvíli mě jemně položil na postel
našem pokoji a začal mě líbat. Cestou nahoru jsme ze sebe stihli strhat bundy, čepice a takové to zimní vybavení.
našem pokoji a začal mě líbat. Cestou nahoru jsme ze sebe stihli strhat bundy, čepice a takové to zimní vybavení.
V pokoji jsme ze sebe strhali trička a kalhoty. Nakonec jsme oba zůstali pouze ve spodním prádle.
"Miluji tě, Rozo.." šeptal mi do ucha Dimitrij.
"Já vím," řekla jsem a jemně ho políbila.
Delší dobu jsme se líbali a objímali.
Nakonec jsme ze sebe sundali i zbytek oblečení. Moje podprsenka skončila neznámo kde.
Přitiskla jsem se blíž na Dimitrije…
(Vynechám, nemíním na tento blog publikovat nějaký… No prostě "tamto." :D Neumím to vyjádřit, domyslete si to.)
Doslova jsem se od Dimitrije odtrhla a svalila se na postel vedle něj. Zhluboka jsem dýchala a decentně jsem se usmívala.
Najednou někdo zaklepal na dveře. Dimitrij přes nás jen tak tak stihl přetáhnout peřinu. Okamžitě jsme oba zavřeli oči a předstírali spánek.
Dovnitř vešla pokojská, jakmile si všimla, že spíce, potichu se zase vypařila. Jen nám na stole nechala nějaký balíček a dopis.
Já jsem vstala a vydala jsem se k balíčku a dopisu. Nejprve jsem otevřela dopis.
Jakmile jsem přečetla první řádky, v pláči jsem se zhroutila na zem…




tereza.kotzianova@email.cz
... mi chodí na mail.




aaaa nenávidím napínávé konce... xD ted mi to neda spat