Další díl, vzhledem k tomu, že mám angínu, tak je to kratší, a třeští mi hlava.
Pusťte si hudbu, navodí to lepší atmosféru...
Dimitrij vyskočil z postele a zvedl mě ze země.
"Rozo! Co se stalo?" ptal se.
Já jsem se nezmohla na odpověď, jen jsem tiše vzlykala. Pouze jsem Dimitrijovi podala dopis.
Jakmile ho dočetl, také zesmutněl. Vstal, vzal deku a přehodil ji přes mě.
Já jsem se pořádně zabalila do deky a nepřestávala vzlykat.
"Proč… Proč on?" zoufale jsem se ptala. Odmítala jsem tomu uvěřit.
"Rose, ty za to nemůžeš. Eddie.." Radši větu nedokončil.
"Já…vím."
Abych vám to vysvětlila, Eddie byl na praxi v jednom vampýrském městě. Hlídal tam jednu nekrálovskou holku. Jenže - Napadli je Strigojové a Eddie tu holku bránil vlastním tělem…
Odpoledne jsme se rozhodli jít na oběd, abychom zahnali špatnou náladu.
"Tak Rose, co si dáš?"
"Dala bych si… Co je to pelmeni?" Chtěla jsem vědět, ještě než si objednám.
"To jsou masové kuličky, můžeš si k nim dát třeba hranolky a tatarku," navrhnul Dimitrij.
"Aha, tak to si dám, s těma hranolkama a tatarkou," sdělila jsme Dimitrijovi a ještě jsem dodala, "A k pití prosím Colu."
"Dobře," odvětil Dimitrij a zaklapl jídelní lístek.
Smutná nálada z nás stále neopadla, jen jsme se snažili o tom nemluvit.
Dimitrij objednal a pak jsme si jen smutně koukali do očí. Ani jeden z nás nepromluvil.
"Rose, musíme se vrátit na akademii už pozítří…" Konstatoval.
"Já," odmlčela jsem se, "Vím."
To tíživé ticho mezi námi prolomila až servírka. Byla to mladá hnědovláska, vysoká a štíhlá, byla oblečena do typického číšnického a
mluvila anglicky.
mluvila anglicky.
"Promiňte, tady je jídlo. Dobrou chuť," řekla, položila nám jídlo a pití na stůl a otočila se k odchodu.
"Díky," poděkovala jsem a otočila jsem se zpět na Dimitrije. "Mě se do Montany zpátky nechce, ale chápu, že musíme…"
Servírka se otočila. "Omlouvám se, ale vy žijete v Montaně? V USA?" Ptala se zvědavě.
To se na ni zadíval Dimitrij. "Ano. Proč?" Zeptal se.
"Já… já se jmenuji Delphy. Delphine Alexis, taky tam bydlím, tady jsem na škole," představila se.
Dimitrij vstal a podal servírce ruku. "Dimitrij Belikov. A tohle je Rose, Rose Hathawayová, moje přítelkyně." Představil i mě a odsunul Delphy židli, aby se mohla posadit. Pak se k ní otočil a dala bych ruku do ohně za to, že si všimla tetování na jeho krku…
Byl na ní znát údiv. "Dhampýr…" vydechla.
Dimitrij se na ni zadíval. "Já… já jsem taky dhampýrka," vysvětlila Delphy.
To mě zaujalo. "Vy taky?"
"Ano… Je mi pětadvacet… ale nejsem strážkyně. A… co vy, Rose?"
"Dhampýrka, je mi sedmnáct a ještě studuji," skepticky jsem odpověděla. Přestože Delphy vypadala sympaticky, cosi mi na ní nesedělo.
Rozzářila se. "To je výborné… Nebudeme si tykat?" Podívala se na mě a pak na Dimitrije.
"Ano, klidně," odvětil Dimitrij.
"Dobře," neurčitě jsem řekla.
Dimitrij se na mě podíval. Už v jeho pohledu jsem cítila tisíce otázek…
Zato Delphy z nás byla celá nadšená.
"A co děláte tady, v Rusku?"
"Mám prázdniny," vysvětlila jsem.
Dimitrij obrátil oči v sloup nad tónem mého hlasu. "Chtěl jsem ji vzít do Ruska, aby se podívala po zdejších památkách."
Delphy zesmutněla. Očividně si všimla mého nezájmu. "Aha… No, tak abych šla…" Se smutným výrazem vstala a dala se na odchod. Ještě předtím nám na ubrousku na stole nechala své číslo.
Dimitrij se na mě se skleslým výrazem podíval. "Rose…"
Bože. Co to dělám?!
Zaplatili jsme. Dimitrij si oblékl kabát, já také a vyšli jsme ven.
Já jsem měla v kapse Delphyino číslo.
Když jsme došli do hotelu, odešel se Dimitrij osprchovat. Já jsem vytáhla z kabátu Delphyino číslo a uložila jsem si ho do mobilu. A rovnou jsem jí napsala.
15:46 13.2.
Pro: Delphy A.
Omlouvam se za sve
chovani v restauraci.
Snad se jeste uvidime.
Ahoj, Rose.
__________________
A pak už se mé myšlenky točily jen kolem jednoho… Mason… Eddie… Spokane… Strigoj… Přátelé…
Nyní se prokousávám 5. dílem VA v anglině. Ráda vám na požádání přeložím kapitoly. Jsem u čtvrté kapitoly.




tereza.kotzianova@email.cz
... mi chodí na mail.




Zase jsi mě dostala, moc, moc krásný. Už se těším na další :))). A pokud přeložíš něco z VA5, tak budu nesmírně ráda.